Vyzkoušejte meditaci Vipassaná, která je předpokladem vnímání věcí takových, jaké skutečně jsou. Slouží nám k tomu, abychom se naučili být bdělí ke svému prožívání a byli schopni rozlišit, co se v nás opravdu děje. Abychom nežili v zajetí nevědomí nebo interpretací mysli, která nám nabízí často jen to, co bychom měli cítit a prožívat, co si přejeme cítit a prožívat nebo hodnocení toho, co cítíme a prožíváme.
Všímavost rozvíjí naše bdělé vědomí, které představuje jasnou mysl, naši zářivou podstatu, naše vnitřní světlo.
Všímavost pro nás není samozřejmá, protože se od malička učíme opak. Zdá se, že jiní vědí lépe, kdy máme hlad, kdy je nám zima, kdy máme být unavení, kdy bychom měli dělat to či ono. Co je pro nás dobré nebo co máme cítit. Není divu, že se vnímáme stále méně všímavě nebo se nevnímáme vůbec. Všímavost se potřebujeme znovu učit.
Meditace všímavosti
Můj osobní dárek pro váš první krok k sobě
Buddhismus neznásilňuje, ale popisuje realitu. Vipassaná je meditační praxe, která rozvíjí všímavost a schopnost vhledu. Ke všemu, co se objeví, přistupuje s otevřeností, laskavostí, soucitem a vyrovnaností. Což přináší kvalitu klidu, něhy, jemnosti a soucitu.
Abychom se mohli chovat všímavě, musíme být v přítomnosti. Když jsme v přítomnosti, tak na nás mohou méně intenzivně doléhat úzkosti, které souvisejí s minulostí nebo se strachem z budoucnosti. Dalším důležitý krokem je schopnost zastavit myšlenky.
Koncentraci (soustředění) využíváme k tomu, abychom se mohli do přítomnosti dostat. Koncentrací přitáhneme naši pozornost. Koncentrace pozornost přitáhne, ukotví, udrží tam, kde ji potřebujeme mít, získáme kotvu. Ale koncentrace jen tupě zírá, všímavostí ještě není. Všímavost tím, co pozorujeme, prostoupí, vpije se do předmětu pozorování jako voda do houby.
Zdá se mi důležité připomenout, že všímavost (sati) vychází z buddhismu, kde je všímavost chápana jako něco víc než jen bytí v přítomnosti a uvědomování si.
Více o všímavosti
Té části, která pozoruje, říkáme vědomí - jsme si vědomi, toho, co se děje. My můžeme pozorovat dokonce i naše vědomí. Je bdělé? Ospalé? Tupé? Malátné? Máme chaotické myšlenky? A kde je teď naše pozornost? Uvnitř, nebo venku? Schováváme se před sebou tím, že pozornost přeneseme na plánování dovolené nebo v myšlenkách nakupujeme v Pařížské?
Pozorovací schopnosti můžeme využívat, když se do něčeho zamotáme. Získáme odstup.
Pokud můžeme své tělo pozorovat, jsme tedy víc než naše tělo. Pokud můžeme pozorovat své myšlenky, jsme tedy něco víc než naše myšlenky.
Když mluvím o jevech, myslím tím dech, tělesné pocity, myšlenky, emoce, představy nebo mentální označovaní – myšlení, cítění, slyšení…
Představte si paní prodavačku, jak v obchodě drží v ruce etiketovačku na ceny a lepí štítky na předměty (zboží). Vše, co je předmětem našeho pozorování, „jen“ označíme jako paní prodavačka.
Třeba jako „myšlení“, když nám mysl produkuje myšlenky, nebo jako „slyšení“, když slyšíme zvuky, nebo jako „tíha“, když začínáme vnímat „kameny" v břiše, nebo jako chlad, teplo, brnění, napětí, vibrace, chvění, mravenčení, bolest...
Při cvičení všímavosti využíváme schopnost, kterou označujeme jako pozorování. Pomáhá nám zaujmout odstup. Pozorované jevy jen označujeme.
Stejně jako nezesílí samy od sebe naše svaly, tak se nestaneme všímavými bez pravidelného tréninku. Všichni máme schopnost sebepozorování, ale musíme ji trénovat, aby se nám dostala do krve, integrovala se do našeho systému.
Je důležité, abychom meditaci všímavosti prováděli pravidelně a po určitou dobu. Jako nejkratší možná doba integrace se uvádí lunární cyklus, tedy nejméně 29,5 dne. Ale každý to máme jinak. Někdo potřebuje meditaci všímavosti trénovat mnohem déle. Až když meditaci všímavosti provádíme delší dobu, můžeme získat vlastní zkušenost a pocítit osvobozující účinek.
Díky všímavosti můžeme rozlišovat. Je dobré si připomenout, že odpovědnost neneseme za to, co se v nás děje, ale za to, jak k tomu přistupujeme.
Rovněž naše tělo ocení, když se o ně konečně začneme všímavě starat, pocítí, že ho bereme na vědomí.
Což jsme většinu svého života nedělali, a očekávali jsme, že bude, i přes naše nevhodné zacházení s ním, samo fungovat. Rozhodnutí soustředit se chvíli na něco určitého v těle vede k uklidnění, uzemnění, procítění sebe sama a uvolnění. Tělo se může chovat, jak samo potřebuje, aniž by mu někdo něco jiného poroučel.
Trénink všímavosti ale neznamená jen sedět v meditaci. Všímavost můžeme přenášet i do každodenního života.
Příklady situací:
– jídlo (vnímáme chuť, vůni, strukturu, bez rozptylování něčím jiným)
– chůze (vnímáme tempo, doteky se zemí, rovnováhu, pohyb)
– práce (soustředíme se na konkrétní činnost, co u toho cítíme, jaké zvuky slyšíme)
– strach (emoci pozorujeme, všímáme si, co cítíme v těle)
Abychom vůbec začali meditovat, potřebujeme mít k tomu dobrý motiv. Takovým dobrým motivem může být potřeba zbavit se utrpení.
Medituji každý den 2 x 30 minut. Ze začátku můžete zkusit mnohem méně (5–10 minut) a postupně přidávat. Důležitá je pravidelnost.
Ve svých textech jsem čerpala z učení MUDr. Pavla Špatenky, MUDr. Ivety Špatenkové, z knihy Luise Reddemann (Léčivá síla imaginace, 2024) a ze svých autentických zkušeností.
©️ Martina Dvořák Venigerová
nahoru
Martina Dvořák Venigerová
Jediný svět, který můžeme opravdu změnit, je ten uvnitř nás. Když změníme svůj vnitřní svět, změní se i ten vnější.
