Přístup zaměřený na řešení. Vychází z principů systemické práce. Vnímá klienta jako toho, kdo ví, jaký je lék na jeho trápení, jen k němu nemá zatím přístup. Doprovází ho k vlastním cílům s respektem k jeho potřebám.
Pomáhá osobnímu růstu, objevuje neužitečné nebo nefunkční stereotypy a vzorce. Rozvíjí potenciál a nachází nové cesty, které nebyly viděny.
Na zádech táhnete napěchovaný batoh. Je vám obrovská zima. Napadne vás křičet, ale nikdo by vás neslyšel. Víte, že tam nemůžete zůstat. Musíte něco udělat, ale nevíte co. A najednou se vedle vás objeví průvodce, který se dobře vyzná v místním terénu. A všimne si vašeho batohu. Chce vědět, co v něm máte. Společně vše vyndáte a projdete.
Některé věci vám slouží, jiné nejsou užitečné nebo vás jen zbytečně tíží. O některých ani nevíte, že je v batohu nesete. Jak se v obsahu batohu přehrabujete, najdete zapomenutou svačinu, která vás posilní. A na úplném dně možná i kompas, který ale neumíte použít.
Představte si, že stojíte v horách uprostřed sněhové bouře a bílé tmy. Nevidíte na krok, nevíte, kudy vede cesta ani kterým směrem se vydat.
A vy pomalu začnete nacházet odpovědi, stejně jako navigační tyče na horské cestě v mlze, kterým za pěkného počasí nevěnujeme pozornost. Vyrazíte na cestu, jdete od tyče k tyči, bezpečně, za doprovodu svého průvodce. Sněhová vichřice ztrácí svou sílu, bílá tma mizí, mezi těžkými mraky se objevuje slunce. V dálce vidíte cíl, nacházíte řešení.
Průvodce se napojil na váš příběh a od začátku věřil, že najdete svou cestu. I když okolnosti možná chvíli hrály proti vám. Hory, sněhová bouře, bílá tma. S jeho pomocí se můžete vydat za světlem, objevovat a poznat sami sebe.
Potřebujete k tomu jen dvě věci. Vnitřní potřebu něco změnit a laskavost k sobě samým. Cesta nebude jednoduchá a ani sebelepší průvodce bez vás neuspěje, protože nahlédnout do svého batohu můžete jen vy!
A i další emoce. Do celého těla vám, jako morseovkou, vyťukávají zprávy, kterým nerozumíte. Nikdo vás nenaučil ty zprávy dešifrovat, umět je číst. Možná jste dávno ztratili se sebou spojení.
Svět uvnitř vás je občas stejně nehostinný jako teď ten svět venku. Bojíte se udělat první krok a vykročit do neznáma. Ale ani uvnitř nenacházíte jedinou záchrannou tyč.
Průvodce se vás začne ptát, kam chcete dojít a proč. Co vám to přinese, když se tam vydáte, a které překážky vám brání vyrazit. Dá vám otázky, které byste si sami nepoložili.
A tak tam stojíte se svým batohem a vším, co v něm máte, a uvědomíte si, že kromě všeho ostatního s sebou táhnete i svůj strach.
Alice
Za život jsem prošla mnoha terapiemi, osobnostně rozvojovými kurzy, a tak jsem zvyklá na sobě makat. Když mi ale diagnostikovali leukémii, byl to šok a potřebovala jsem pomoct s přenastavením celého života i pohledu na tu nemoc. A hned mě napadla Martina. Prošla si rakovinou a vyšla z ní obohacená; nemoc ji prý hodně naučila. A to já chtěla taky. Tenhle pohled na diagnózu. Martina je boží, systemickej koučing mi taky moc vyhovuje. Jasný systémy na všechno, to je můj styl.
Navíc Martina vám ke všemu dá i báječně zpracovaný podklady a klidně i domácí úkoly, když chcete. A já chtěla. Neumím si představit, jak hrbolatě bych tímhle obdobím procházela, kdybych neměla suprovou koučku. Už jsem ouplnej leukemickej optimista. A co je na koučinku u Martiny nejlepší? Krásně vás vrací k sobě, něžně upozorňuje, že nikdo není důležitější než vy. A že všechno děláte správně. To kdyby mi v dětství říkávala máma, možná na žádný terapie ani koučink chodit nemusím. Ale i tu mamku tam probíráme a já jí víc rozumím. “Co máma neobsahuje, to nepředá”, znělo třeba jedno krásný moudro od Martiny. Zapisuju si je a už jich mám na celou sbírku moudrých tetování.
©️ Martina Dvořák Venigerová
nahoru
Jediný svět, který můžeme opravdu změnit, je ten uvnitř nás. Když změníme svůj vnitřní svět, změní se i ten vnější.